Název přednášky:
VŠESTRANNOST – MOTOR NEBO KOTVA?
Anotace:
Vzhledem k šířce a hloubce současnému poznání jsou v praxi nejvíce žádaní špičkoví odborníci v jednom oboru, často s velmi úzkým zaměřením. Aby se člověk stal například expertem na optiku, musí studiu a rozvoji této vědní oblasti věnovat mnohem více času než před sto lety.
Co když ale kromě talentu na fyziku je někdo dobrý v psaní básní, veslování, práci se zvířaty či trestním právu? Jaký z talentů rozvíjet, když má den jen 24 hodin? Je talent postačující podmínkou pro to, aby se člověk začal plnou parou ubírat tímto směrem?
V lehce odlehčeném příspěvku nabídnu příběh člověka, jemuž šlo hodně věcí nadprůměrně, ale v žádné z nich nevynikl, protože se těch ostatních nechtěl vzdát.
BIO
Jsem vystudovaný matematický informatik, který nyní pracuje jako učitel na střední škole. Kombinace chápajících rodičů a revolučního roku narození mi umožnila svobodu výběru, čemu se věnovat a co rozvíjet. Zápasil jsem s tím, že mi přirozeně šlo poměrně hodně činností. Jakožto náctiletý jsem dosáhl regionálních úspěchů ve hře na klavír, v recitaci a v matematických soutěžích, v juniorském věku pronikl do první desítky na Mistrovství světa v orientačním běhu, později na VŠ učinil objev v oblasti teorie grafů spojený s účastí na vědeckých konferencích a předloni se pod pseudonymem Pan Fenek stal mistrem ČR ve slam poetry.
Přesto jsem žádnému z těchto talentů nedokázal dát všechen čas a energii, abych to dotáhl výše, směrem ke skutečné špičce. Po dlouhých úvahách pak má hlava došla ke smíření, že činnost, na niž má člověk talent, se nemusí shodovat s tím, co ho naplňuje. A tak mě osud oklikou zavál k učitelství, které je nesmírně nabíjející a vnímám ho jako opravdu smysluplné. Pevně doufám, že to tak vidí i moji studenti.